Chraňte nás, andělští vy strážci blaha!

Ať jsi duch dobra či prokletý skřítek, ať neseš božský vzduch či výpar pekla, buď úmysl tvůj hříšný nebo zbožný, přicházíš v podobě tak záhadné, že oslovím tě. Slyš mne, Hamlete, královský Dáne, otče! Odpověz mi, ať nepuknu tou neznalostí.

Řekni, proč posvátné tvé kosti, zniklé v smrti, unikly vězení? A proč tvá rakev, v níž zřeli jsme tě klidně odpočívat, zvedla svůj těžký, mramorový příkrov a vyvrhla tě ven? A co to značí, že ty, ač mrtvola, přec v plné zbroji zde zjevuješ se v svitu měsíce, čině noc hroznější? Nás, světské bloudy necháš se strachem třást v svých předsevzetích, v myšlenkách, jež náš rozum přesahují?

Řekni nám, co a jak? Co máme dělat?

Hodili Piráti přes palubu i vás?

I v tom mi nebe dobře posloužilo. Otcovu pečeť měl jsem v tobolce, jež měla otisk dánské pečetě; zabalil jsem jej stejně jak ten druhý, podepsal, zapečetil, zas tam dal, že nepoznali změnu. Příští den došlo k té bitvě námořní a dále, co následovalo, to vše již víš.

Please enable JavaScript in your browser to complete this form.

Jméno *

E-mailová Zpráva Jméno

E-mailová adresa *

Zpráva *

Submit